Po příjezdu svatého Martina jsme se začali ve školce připravovat na příchod dalšího světce – tentokrát svaté Barbory. Vyslechli jsme si příběh o tom, kdo svatá Barbora byla – bydlela v Turecku, kde někteří z nás byli na dovolené, a tatínek ji zavřel do věže jako Lociku. Dozvěděli jsme se, že na její svátek chodily po vsi dívky oblečené do bílé barvy, hodným dětem dávaly dárky a zlobivé vyšupaly metličkou. Každý z nás se v rámci hry v takovou Barborku proměnil. Povídali jsme si o tom, co vůbec znamená být hodný a zlobivý, naučili jsme se další pranostiky, zvládli jsme napočítat až do stovky a poměřovali jsme mezi sebou velikosti věží, protože svatá Barbora je také ochránkyní stavitelů.
Každý z nás si vyrobil teplou, chundelatou ponožku a pověsil ji na nástěnku do šatny, aby nám Barbora měla kam dát případnou nadílku.
Mezitím jsme také stačili dojít na poštu odeslat dopisy Ježíškovi, postavit první sněhuláky, ozdobit vánoční stromeček u obecního úřadu stříbrnými a zlatými šiškami, sušenými pomeranči a sádrovými ozdobičkami, které jsme si sami namalovali, a pilně trénovat, abychom v sobotu mohli společně rozsvítit vánoční stromeček.
