Na kukačku, chov daňků ve skále
Děti se těší na zimní lesní přírodu. V batůžku semínka slunečnice, zrní a pytlík vlašských ořechů, na rozbíjení tři kladívka a máme namířeno ke krmítkům, aby ptáčkové neměli hlad a měli do čeho zobnout. Jdeme po vsi a potkáváme pana Václava Luštického. Slovo dalo slovo a pan Luštický nás pozval do skály, podívat se na chov daňků. A tak místo ke krmítku, jdeme do skály k myslivcům, kde už na nás čeká pan Luštický. Dědi ho zdálky zdraví a už jsou natěšené, ale hlavně jdou potichoučku, aby daňky nevyplašily.
Pan Luštický otevírá oboru, ale daňci nikde. Říká: „Nevadí, já vám je nadeženu.“, a tak odchází do zadní části obory a … Opravdu jsou tam!!! A už utíkají na druhou stranu obory. Je to sice okamžik, kdy děti mají možnost tato velká lesní zvířátka vidět, ale … Stojí to za to!
Proběhli a už jsou opět pryč. Nevadí. Procházíme celou oboru a děti si prohlížejí řepu, kterou mají daňci ke stravě, vidí zásyp a pan Luštický jim vše pro děti srozumitelnou řečí vysvětluje, popisuje a ukazuje, jak se sype do zásypu oves, vidí krmelec se senem a minerální líz, který vysoká zvěř potřebuje, jako doplněk ke své stravě.
Je to překrásný situační zážitek pro děti, které mají možnost si prohlédnout, jak žijí, pohybují se a jsou opečovávána v přírodě v oboře, lesní zvířátka.
