Ačkoli den svatého Valentýna slaví lidé především v zemích, kde se nemluví česky jako u nás, ale anglicky, v tento den lásku oslavují i mnozí lidé v České republice. My však víme, že hodní bychom na sebe měli být pořád a říct někomu, jak ho máme rádi, obejmout ho nebo mu dát nějaký dárek můžeme klidně po celý rok. Nechali jsme se tak tímto dnem pouze inspirovat a hned v pondělí na nás čekal ve školce dopis od Willyho Wonky. Pozval nás do své továrny na čokoládu, protože čokoláda patří mezi oblíbené dárky, a to nejen na Valentýna. Mělo to však háček. Aby nás do továrny na čokoládu vpustil, museli jsme nejprve nalézt Zlatý kupón a ten se zjevil pouze těm z nás, kteří byli hodní. Celý týden jsme tedy všichni poslouchali, pomáhali si, uklízeli si po sobě hračky a urputně hledali. Zlaté kupóny se nakonec zjevily úplně všem – a voněly skutečně po čokoládě.
Během čekání na výpravu do továrny jsme si povídali o tom, co máme rádi, jak se máme chovat k lidem, které máme rádi, kdo byl svatý Valentýn, proč někteří slaví jeho svátek a jak se dostal až k nám, a protože symbolem lásky je srdce, pověděli jsme si, kde to srdíčko vůbec máme, k čemu nám slouží a jak se o něj máme starat, aby se i ono staralo dlouho o nás.
V pátek pro nás Willy Wonka nechal poslat kouzelnou horskou dráhu a vmžiku jsme se přemístili do továrny na čokoládu. Willy Wonka nás provedl Čokoládovou místností, kde jsme spatřili čokoládovou řeku i vodopád, a vysvětlil nám, že čokoláda se vyrábí z kakaových bobů a dřív vůbec nebyla sladká tak, jak ji známe teď, ale byla kyselá. Slovo čokoláda totiž znamená kyselá voda. Na závěr prohlídky nám představil své pomocníky Umpa-lumpy, kteří nás naučili svůj taneček. Továrna na čokoládu nám sice nápadně připomínala naši školku, ale na konci návštěvy jsme v herně našli pravou čokoládu s podpisem samotného Willyho Wonky.
