Galerie

Muzikohraní

Děti milují hudbu. Přináší jim radost, potěšení, rozvíjí jejich kreativitu, inteligenci i schopnost komunikace.

V pondělí 26.2.2024 k nám přijela paní Dlouhá a přivezla nám muzikohraní. Co to je? Muzikohraní je relaxační prožitek ze společného rytmu s netradičními hudebními nástroji, které jsou používány k navození příjemného prožitku při meditacích, oslavách a tancích. Přivezla bubínky, mísy, rumba koule, indiánské flétny, zvonky, náramky, zvonkohry shanti, didžeridu a další zajímavé hudební nástroje, které naše děti neznají. A nejen, že měly možnost se s nimi seznámit, ale hlavně jim byla dána příležitost si tyto nástroje samy vyzkoušet a osahat a na ně si zahrát a vzájemně si je i vyměnit, aby slyšely, jak znějí a jak je možné na ně hrát. Bylo to moc zajímavé a pro děti příjemné se s netradičními nástroji skamarádit. Paní Dlouhá „teta“ je nechala, aby si každý nástroj osahaly a poslouchaly při rytmizaci tóny, které vyluzují

Byla to překrásná hodinka strávená s netradičními zvuky, s milým a potěšujícím zážitkem v obklopení krásných hudebních nástrojů a děti si tento čas opravdu užily a už se těší na příště?  

Ačkoli den svatého Valentýna slaví lidé především v zemích, kde se nemluví česky jako u nás, ale anglicky, v tento den lásku oslavují i mnozí lidé v České republice. My však víme, že hodní bychom na sebe měli být pořád a říct někomu, jak ho máme rádi, obejmout ho nebo mu dát nějaký dárek můžeme klidně po celý rok. Nechali jsme se tak tímto dnem pouze inspirovat a hned v pondělí na nás čekal ve školce dopis od Willyho Wonky. Pozval nás do své továrny na čokoládu, protože čokoláda patří mezi oblíbené dárky, a to nejen na Valentýna. Mělo to však háček. Aby nás do továrny na čokoládu vpustil, museli jsme nejprve nalézt Zlatý kupón a ten se zjevil pouze těm z nás, kteří byli hodní. Celý týden jsme tedy všichni poslouchali, pomáhali si, uklízeli si po sobě hračky a urputně hledali. Zlaté kupóny se nakonec zjevily úplně všem – a voněly skutečně po čokoládě.

Během čekání na výpravu do továrny jsme si povídali o tom, co máme rádi, jak se máme chovat k lidem, které máme rádi, kdo byl svatý Valentýn, proč někteří slaví jeho svátek a jak se dostal až k nám, a protože symbolem lásky je srdce, pověděli jsme si, kde to srdíčko vůbec máme, k čemu nám slouží a jak se o něj máme starat, aby se i ono staralo dlouho o nás.

V pátek pro nás Willy Wonka nechal poslat kouzelnou horskou dráhu a vmžiku jsme se přemístili do továrny na čokoládu. Willy Wonka nás provedl Čokoládovou místností, kde jsme spatřili čokoládovou řeku i vodopád, a vysvětlil nám, že čokoláda se vyrábí z kakaových bobů a dřív vůbec nebyla sladká tak, jak ji známe teď, ale byla kyselá. Slovo čokoláda totiž znamená kyselá voda. Na závěr prohlídky nám představil své pomocníky Umpa-lumpy, kteří nás naučili svůj taneček. Továrna na čokoládu nám sice nápadně připomínala naši školku, ale na konci návštěvy jsme v herně našli pravou čokoládu s podpisem samotného Willyho Wonky.

Dokonce i žáci naší školy se měli možnost seznámit s netradičními hudebními nástroji, které přivezla spolu s dechberoucí lekcí "Muzikohraní" MgA. Ladislava Dlouhá. Měli jsme možnost prožít společný rytmus pomocí hry na africké bubny Djembe,  ponořit se do zvukové relaxace připomínající déšt, a při tom se i trochu vzdělávat. Musím říci za nás všechny, že to byl opravdu silný zážitek a těšíme se zase příště na obohacení hodiny hudební výchovy. 

Narodili se malí králíčci u Maťátků

Pomalu se probouzí příroda a naše Gábinka se pochlubila, že se jim narodili malí králíčci. No to je přece krása!!! A tak to u babičky paní Maťátkové vyjednala a měli jsme tu možnost se jít na ty maličké podívat.

Ráno jsme si povídali, jak se králíci chovají, co potřebují, jak jsou ubytování a v čem, čím se živí a děti zhlédly video pro jejich představivost.

Také jsme si povídali, že na nic nesmíme sahat a jen se koukat, abychom malé králíčky nevyplašili, aby se o ně mamka nebála.

Děti babičce vyrobily Planetku v dětských ručkách a bylo po svačince a už se těšily, oblékly a vycházka vedla směrem k domečku Maťátkových k babičce Gábinky.

Babička malé caparty očekávala a děti ji zazpívaly písničky a předaly vyrobenou Planetku a už nastal ten okamžik, kdy se mohly podívat na králíčky. Vzadu v králíkárně se choulilo několik chlupatých kuliček, kterým jen z chloupků vykukovala malá očka. Babička nechala děti nahlédnout do kotce s malými králíčky, ale děcka viděla i velké králíky, a to bylo něco jiného. Ti byli vidět v celé své velikosti a prohlíželi si děti a čekali, že by mohli něco dobrého na zoubek dostat

Bylo to krásné a pomalu jsme se rozloučili, zamávali králíčkům, poděkovali babičce a šli se ještě projít a pak rovnou na oběd 

U Pourů se narodila jehňátka

U Pourů se narodila dvě jehňátka Jedno bílé – Bělka a to druhé Šedka. Jako už v loni, tak i letos byly děti pozvány, aby viděly tyto malé tvorečky, jak vypadají ve skutečnosti, a ne jenom na obrázcích.

Děti se opravdu těšily a Maxík s Miou nám vyprávěli, jak skotačí, co jedí, kde jsou s mamkou ovečkou ve chlívku a co potřebují, aby byli spokojeni.

Je pondělí a Maxík hlásí, že se můžeme přijít podívat, že babička i taťka jsou doma a jehňátka i velké ovečky nám ukáží.

Pustili jsme si pro představu dětí video o chovu oveček, a hurá po svačince můžeme vyjít.

Cestou se už děti nemohly dočkat a konečně… jsme tady. Uvítali nás babička i taťka Maxíka a Mii a děti nás vedly do chléva, kde jsou ovečky i s jehňaty. No to bylo radosti. Babička měla jedno jehňátko u sebe, a tak děti měly možnost si na něj sáhnout a pohladit ho. Každý si chtěl malé jehňátko pohladit a osahat tak heboučkou vlnu, do které jsou ovečky zabalené. Byla to krása. Jéje, je tu taky kočka zrzka Ouško a pejsek Eda! No to je paráda!

Je to krásný emotivní zážitek. Děti poděkovaly a rozloučily se a odcházíme směrem ke skále a po té k naší školce

Ti z nás, které neskolilo mrazivé podnebí severního a jižního pólu, strávili předchozí dva týdny poctivou přípravou na nadcházející zimní olympijské hry, abychom naši zemi na tomto sportovním klání reprezentovali co nejlépe. Nastudovali jsme si jednotlivé disciplíny, vyzkoušeli si vybavení, vysvětlili si symboly těchto her a pak už jsme se vydali na cestu. Protože zimní olympijské hry probíhají na sněhu, bylo nejprve třeba si připomenout, jaké oblečení je do takového prostředí vhodné. Jakmile jsme si navlékli všechny potřebné vrstvy, vyrazili jsme ven. Než jsme ale mohli usednout do auta, museli jsme nejprve vyhrnout napadaný sníh, posypat zmrzlou cestu a pořádně oškrabat okýnka. Opatrnosti totiž v tomto ročním období není nikdy dost. Autem jsme dorazili k hotelu, kde nás přivítala paní recepční. Protože se ale olympiáda konala v cizině a paní recepční neovládala náš mateřský jazyk, češtinu, rovnou jsme si oprášili i pár anglických frází. Jakmile jsme se ubytovali v hotelu, každý z nás si vyrobil startovní číslo – procvičili jsme si tak čísla, upevnili si barvy olympijských kruhů a zopakovali si, jak vypadá naše vlajka. Nakonec jsme společně zapálili olympijský oheň a v jeho svitu čekali na to, až se k nám připojí naši zbylí kamarádi.

Čekání jsme si krátili výrobou sněhuláka, bruslí a maličkých lyžařů, zkoumáním ledu a při vycházkách v lese se nám poštěstilo spatřit i ledopády. Ani při pobytu venku jsme však nezapomněli trénovat – skákali jsme na trampolíně a při přechodu klád cvičili rovnováhu, a tak když jsme se 6. 2. postavili na startovní čáru, hravě jsme zdolali běh na lyžích, lední hokej, lyžování, rychlobruslení, skoky na lyžích i biatlon a při slavnostním vyhlášení jsme za svou šikovnost a nasazení obdrželi medaili.

Maškarní rej

Už celých čtrnáct dní dopředu se naše děti těšily na maškarní rej. Povídali jsme si o tradicích, že pomalu končí období vegetačního klidu a odpočinku a nastane období probouzející se přírody. Vyrobily si velikou basu, klauny a každý škrabošku na obličej z peříček a flitrů skrze které na nás koukali tygříci, koníci, ale i vlci a lišáci a vypravováním mezi sebou si sdělovaly, co budou mít na sobě za převlečení, jak budou nazdobeni, namalováni, jaké barvy má jejich převlečení a za koho to vlastně půjdou  Bylo to překrásných a napínavých čtrnáct dní dopředu.

Konečně tu bylo správné datum 9.2.2024 a už od rána děti chodily v krásných maskách a převlecích. Přišla beruška, kovboj, kostra, hasič i s hasícím přístrojem a helmou na hlavě, rytíř, paní čáry máry, ninja a i dokonce květinková víla se probudila a přilétla k nám. Nechyběl ani kůň a basa. Od rána hrála muzika a o tanec nabyla nouze.

 Zahájili jsme maškarním průvodem a následovaly soutěže a taneček s pohybem. Děti se učily žonglovat a věřte, není to tak lehké  Prolézaly pod tyčí, házely na cíl, hrály kuželky, nosily míček na lžičce, pohybovaly se mezi kužely, nahrávaly ostatním úkoly, které mají plnit, držely rovnováhu, motaly bonbónky na špalík, atd… V okamžiku, kdy se rozsypaly nafukovací balónky byla zábava v plném proudu a při společném pinkání a tanci a radování veselá očka všem jen zářila a začala lumpačivá spontánní nálada.

Radovánky pokračovaly i po odpočinku, než šly děti domů.

Maškarní rej se nám opravdu zadařil a dětem se líbil a už se těší na příští rok.

Ale pozor, zítra je v obci masopust a to je to, na co se děti už dnes moc těší, neboť si mohou vzít ještě jednou svoje masky