Galerie

Sázíme les

„Máme“ malý kousek našeho lesa, kde si děti rády hrají. Staví domečky, mají tam malou „kamenickou dílnu“, „vaří“, opracovávají nalezené pařezy a kořeny a vyrábí z nich různé předměty. Zkrátka po všech stránkách uplatňují svoji fantazii a tvořivost.  Les jim slouží jako tělocvična. Ale co je nejdůležitější, získávají vztah a lásku k přírodě a učí se s ní žít ve vzájemné symbióze.

Je 3. dubna 2024 a jsme domluveni s panem Bičištěm, že půjdeme sázet do lesa stromky. Od rána si už vypravujeme, jak se takový les sází a proč je potřeba vysazovat nové stromky, a jak se o les starat a kdo se vlastně o les stará. Pustili jsme si video, abychom viděli, jak se sází les 

Děti se oblékly a bereme to zkratkou, protože máme malé nožičky a už jsou děti na rozcestí vedle oplocenky, kde na ně čeká pan Bičiště a už přijíždí i pan revírník. Děti zapívaly písničky a předaly každému dárek, vyrobenou planetku, kterou drží dětské ručky.

Chlapi lesáci jim rozdávají sazeničky stromků a jde se sázet. „Hurá!!!“ Na to se děti opravdu těšily

V praxi si mohly samy vyzkoušet, jaký je to zázrak, když se zasadí stromek a on potom vyroste ve veliký strom. Děcka sází, kolem pobíhá pejsek a už jsou tu i děti z velké školy a společně se svými sourozenci sází stromky a navzájem si pomáhají a vládne v lese krásná, empatická nálada a sounáležitost a radost z dobře vykonané práce. Společně děti nasázely 160 stromků 

To už je přece jenom kousek lesa 

Velikonoce

Jako každoročně s nástupem jara jsou tu i Velikonoce, svátky probouzející se přírody a všeho živého. Je to krásné období nastupujícího sluníčka, přicházejí na svět mláďátka a vše kolem nás, je v plném květu.

A jak se děti připravovaly na tyto svátky?

Začalo se nám oteplovat, a tak v lese si vyhrnuly jehličí, vyrobily důlek a učily se cvrkat kuličky do důlku. A celkem jim to i šlo

Na cestě pozorovaly broučky, žížaly po dešti, létající hmyz… mouchy, berušky, motýlky, čmeláčky, jak opylují právě rozkvétající kvítí a všemi smysly vnímaly právě nastupující jarní období.

Na Velikonoce si vyrobily kurník, do kterého namalovaly vajíčka, vybarvily krasličky, zasely pšenici, do které z šišek vyrobily a umístily kuřátka, a protože na Velikonoce je potřeba pomlázka, tak si přidržely proutky, aby pomlázka se mohla plést 

Bylo to přípravné období na tyto jarní svátky, kdy se děti dověděly o tradicích Velikonoc, procvičily si předmatematické a předčtenářské dovednosti, naučily se koledu: „Hody Hody doprovody“ s nácvikem na velikonoční pondělí. Nová pohybová hra na postřeh o vajíčku jim rozvíjela orientaci v prostoru, ale co bylo důležité, celé toto období děti vedlo k pospolitosti a udržování kamarádských vztahů ve vzájemném pomáhání si, komunikaci, sdílení a posilování si empatií, neboť velikonoční období je obdobím zrození nového života a radosti z bytí.  

Nadešel čtvrtek, kdy děti byly naposledy ve školce a už se nemohly dočkat, až bude Velikonoční pondělí a půjdou na koledu 

Druhá výprava nás zavedla do Mlázovic na dětské hřiště. Opět jsme museli zdolat ten proklatý hřeben, ale vyplatilo se. Bylo krásně, uvařili jsme si lesní čaj, zdokonalili se v poznávání rostlin a samozřejmě i fyzické zdatnosti. Tentokrát necelých 6 km.

První sněženky, poletující včelky a rozkvetlé kočičky – i kdybychom nevěděli, že podle kalendáře už oficiálně propuklo jaro, příroda nám to prozradí sama. A jak takové jaro vlastně vypadá? Stačí nahlédnout klíčovými dírkami v šatně a uvidíte, jak si ho každý z nás představuje. Jeho příchod jsme oslavovali průběžně – vyrobili jsme úl pro včelky, povídali si o tom, k jakým změnám v přírodě dochází – a oslavy vyvrcholily první jarní den, kdy jsme utopili Moranu, abychom vyhnali zimu, a potom s jarní vílou odemknuli vyrobenými klíči a vpustili jaro dovnitř.

V klempířské dílně u pana Bartoše

Ráno Valča přišla do školky a hlásila, že se můžeme přijít podívat do dědečkovy klempířské dílny. Panu Bartošovi jsme zavolali, abychom se domluvili na čase a „Hurá!!!“ děti vyrobily Planetku, jak ji drží dětské ručky, jako dárek a po svačince viděly na videu, co je to řemeslo klempířské a pokrývačské a společnou sdílnou debatou a vyprávěním jsme se ponořili do této řemeslné tématiky.

Na desátou hodinu jsme se vydali směrem ke klempířské dílně.

Hned na úvod děti pozdravily a zazpívaly písničku: „Na jaře na jaře jedeme v kočáře“ a předaly panu Bartošovi vyrobenou Planetku.

Pan mistr klempířský byl na děti velmi příjemný a s neobyčejnou trpělivostí a vlídností dětem vysvětloval, k čemu že slouží všechny ty stroje, které v dílně má a k čemu je potřebuje.

Po chvilce přišla i paní Bartošová a hned se děti hemžily i kolem ní a povídaly si a vyprávěly a paní Bartošová jim byla celou svou bytostí a radou a vlídností sobě vlastní k ruce a k nápomoci.

Spolu s panem Bartošem jim pomáhali zatloukat hřebíky do velikého pařezu, ohýbat plechy na ohýbačce a tím si děti vytvořily pro sebe malé umělecké dílko, které si potom mohly odnést domů.

Na zahradě děti obdivovaly malé jezírko plné koi kapříků a jiných malých rybiček, shlédly ve skleníku, jak roste salát, kedlubny a napěstovanou sadbu, pohrály si na pískovišti a na závěr se společně vyfotily. Poděkovaly, rozloučily se a malou procházkou pod lesem plny zážitků a dojmů se ubíraly k obědu a odpolednímu odpočinku 

Vhledem do tajů této profese formou učení, vlastních prožitků a zážitků z klempířského prostředí se stalo pro děti řemeslo klempířské a pokrývačské velmi zajímavé.

Čtyři roční období, Den vody – prameny, řeky

Téma čtyři roční období je pro děti opakováním podzimu a zimy, které už proběhlo, ale také tím, co nás teprve čeká, a to je jaro probouzející se příroda a léto.

V příběhu Martínka, který se s tatínkem staral o zahrádku a jablůňku, která kvetla, plodila zelená jablíčka, a nakonec červená jablíčka se sklizní děti přenesly do jednotlivých ročních období a také je namalovaly a nalepily do stromu, který nejprve společnými silami vymalovaly a atributy patřící k daným obdobím dotvořily.

Vítr v podobě zmuchlaných papírových koulí, které děti jako vločky posílaly velikým foukáním za hranici provazu navodil přechod do zimního období a sněhuláků.

Na návštěvě u Pourů děti viděly narozená skotačící jarní jehňátka a malé králíčky u Maťátků. Probouzející se příroda a deštivé počasí nám hlásilo jaro: „Jaro je tu!“, kdy je nejdůležitější vláha pro všechny rostliny a sluníčko, aby se probudily ze zimního spánku.

Výrobek Planety v dětských ručkách nám ukázal na glóbusu, že oběh Země kolem Slunce je společně se sklonem zemské osy příčinou střídání ročních období 

Konec zimy a začátek jara nám připomnělo i situační učení v podobě náhodně spatřené plošiny při vycházce, kde pan Bartoška prořezával stromy, které zasahují do elektrického vedení, a tím se děti dověděly, že právě v tomto vegetačním klidu je možno tyto porosty prořezávat a pro děti to byl nevšední zážitek.

Babička kapička nás provedla celým koloběhem vody od prvních kapiček deště spadlých a vsáknutých do podzemních vod, až k čističce, ze které vede vodovodní potrubí do domácností, kde děti zhlédly, jak se voda používá, k čemu je nutná a že bez vody by nebyl život, projely se čističkou odpadních vod a cestou v potoce se opět kapičky odpařily nahoru do mráčku 

Venku už téměř propuklo jaro, a abychom si zkrátili čekání na teplé počasí, vydali jsme se do Afriky – tam totiž mají na rozdíl od nás teplo pořád. V Africe žije spoustu exotických zvířat, na které u nás v lese nebo na louce jen tak nenarazíme, ale chodíme se na ně dívat do zoo. A abychom si je prohlédli pořádně, vyrobili jsme si dalekohledy, které jsme si přivezli zpátky s sebou do školky a teď visí na výstavě v šatně. Zkuste se jimi zadívat taky – třeba dohlédnete až do Afriky.

Od pololetí se opět rozeběhl Turistický kroužek. Nedržíme se při zemi a hned na první výpravě jsme zamířili přes Mlázovický chlum nad Mezihoří. Cílem bylo najít pomník Kateřiny a již dlouho nevyužívaný vlek. I když se zdálo, že čas a kopec je proti nám, vše jsme zvládli a dorazili ke škole přesně v 15.00 se 7 kilometry v nohách.