Galerie

V zahradnictví u Laňarů

Děti si ve školce postavily z kostiček skleníky, skladovací haly a z dřevěných stromečků sad. Auty převážely ovoce ze sadu a zeleninu ze skleníků do skladovacích hal.

 Ondra nám všem velmi podrobně a přesně popsal, jak takový skleník vypadá, co se v něm pěstuje a jak. A za svůj popis dostal taky velikou pochvalu.

A aby děti viděly na vlastní oči, jak takový skleník vypadá, tak jsme navštívili  Zahradnictví u Laňarů. Velmi příjemně nás paní Laňarová přivítala. Děti zazpívaly písničku Modrá Planeta a předaly ji malou Planetku v dětských ručkách a poté vešly do skleníků.

Paní Laňarová se dětem po celou dobu trpělivě věnovala a ukázaly jim, jak vypadá výsev, jak vypadá sazenička samostatně přesazená a viděly i kvetoucí květiny, které krášlí naše okna po celé vesničce. Cestou je zaujali i papoušci a ve velkém skleníku dostaly do svých ruček malý citrón, aby si ho osahaly a přičichly k jeho aromatické vůni.

Je jaro a květiny se už chytají do našich truhlíků a sazeničky zeleniny se těší na sluníčkem provoněné dny.

Prošli jsme celé zahradnictví a dětské krůčky vedly k velikému traktoru, kam je paní Laňarová všechny posadila a děti měly možnost zatočit volantem, šlápnout na brzdu a vyzkoušet si, jak se v takovém velikém traktoru sedí 

Byl to krásný a výjimečný zážitek!

Poděkovali jsme za překrásnou prohlídku květinovým rájem a velikou trpělivost s malými návštěvníky a pomalu se děti odebraly se svými zážitky do mateřské školičky.

Ve spolupráci s obcí, mateřskou školou a především zkušenou zahradnicí paní Laňarovou, jsme se vydali zasadit přesně 72 keřů ptačího zobu na místní koupaliště. Nejprve paní Laňarová vysvětlila postup práce, předvedla ukázku, a pak se již chlapci chopili rýčů, děvčata nasadila rukavice a práce šla všem od ruky.  DOBRÁ PRÁCE!

V pondělí jsme poklidili, v úterý vymetli pavučiny, ve středu jsme se na sebe celý den usmívali, a ačkoli ve čtvrtek jsme měli sníst něco zeleného, my jsme si zahráli na to, že už je pátek, a vydali jsme se hledat poklad. Takhle jsme strávili takzvaný pášijový týden, který předchází Velikonocům.

Naši honbu za pokladem nám připomínají drahé kameny, které nám vydala nově vzniklá hora v šatně a z nichž každý má nesmírnou cenu, protože je jediný svého druhu. Můžete se pokochat jejich krásou – pamatujte však na to, že pokud byste si nějaký chtěli odnést domů, skála se za vámi uzavře a propustí vás až o dalších Velikonocích.

V rámci velikonočního týdne jsme opět sladili naše oděvy a oblékli jsme barvy takzvaného "Pašijového týdne". V pondělí do modré barvy,  v úterý jsme oblékli žlutou a na Škaredou středu jsme se sladili do černa. No uznejte sami ... nejsme krásní?

Sázíme les

„Máme“ malý kousek našeho lesa, kde si děti rády hrají. Staví domečky, mají tam malou „kamenickou dílnu“, „vaří“, opracovávají nalezené pařezy a kořeny a vyrábí z nich různé předměty. Zkrátka po všech stránkách uplatňují svoji fantazii a tvořivost.  Les jim slouží jako tělocvična. Ale co je nejdůležitější, získávají vztah a lásku k přírodě a učí se s ní žít ve vzájemné symbióze.

Je 3. dubna 2024 a jsme domluveni s panem Bičištěm, že půjdeme sázet do lesa stromky. Od rána si už vypravujeme, jak se takový les sází a proč je potřeba vysazovat nové stromky, a jak se o les starat a kdo se vlastně o les stará. Pustili jsme si video, abychom viděli, jak se sází les 

Děti se oblékly a bereme to zkratkou, protože máme malé nožičky a už jsou děti na rozcestí vedle oplocenky, kde na ně čeká pan Bičiště a už přijíždí i pan revírník. Děti zapívaly písničky a předaly každému dárek, vyrobenou planetku, kterou drží dětské ručky.

Chlapi lesáci jim rozdávají sazeničky stromků a jde se sázet. „Hurá!!!“ Na to se děti opravdu těšily

V praxi si mohly samy vyzkoušet, jaký je to zázrak, když se zasadí stromek a on potom vyroste ve veliký strom. Děcka sází, kolem pobíhá pejsek a už jsou tu i děti z velké školy a společně se svými sourozenci sází stromky a navzájem si pomáhají a vládne v lese krásná, empatická nálada a sounáležitost a radost z dobře vykonané práce. Společně děti nasázely 160 stromků 

To už je přece jenom kousek lesa 

Velikonoce

Jako každoročně s nástupem jara jsou tu i Velikonoce, svátky probouzející se přírody a všeho živého. Je to krásné období nastupujícího sluníčka, přicházejí na svět mláďátka a vše kolem nás, je v plném květu.

A jak se děti připravovaly na tyto svátky?

Začalo se nám oteplovat, a tak v lese si vyhrnuly jehličí, vyrobily důlek a učily se cvrkat kuličky do důlku. A celkem jim to i šlo

Na cestě pozorovaly broučky, žížaly po dešti, létající hmyz… mouchy, berušky, motýlky, čmeláčky, jak opylují právě rozkvétající kvítí a všemi smysly vnímaly právě nastupující jarní období.

Na Velikonoce si vyrobily kurník, do kterého namalovaly vajíčka, vybarvily krasličky, zasely pšenici, do které z šišek vyrobily a umístily kuřátka, a protože na Velikonoce je potřeba pomlázka, tak si přidržely proutky, aby pomlázka se mohla plést 

Bylo to přípravné období na tyto jarní svátky, kdy se děti dověděly o tradicích Velikonoc, procvičily si předmatematické a předčtenářské dovednosti, naučily se koledu: „Hody Hody doprovody“ s nácvikem na velikonoční pondělí. Nová pohybová hra na postřeh o vajíčku jim rozvíjela orientaci v prostoru, ale co bylo důležité, celé toto období děti vedlo k pospolitosti a udržování kamarádských vztahů ve vzájemném pomáhání si, komunikaci, sdílení a posilování si empatií, neboť velikonoční období je obdobím zrození nového života a radosti z bytí.  

Nadešel čtvrtek, kdy děti byly naposledy ve školce a už se nemohly dočkat, až bude Velikonoční pondělí a půjdou na koledu 

Druhá výprava nás zavedla do Mlázovic na dětské hřiště. Opět jsme museli zdolat ten proklatý hřeben, ale vyplatilo se. Bylo krásně, uvařili jsme si lesní čaj, zdokonalili se v poznávání rostlin a samozřejmě i fyzické zdatnosti. Tentokrát necelých 6 km.

První sněženky, poletující včelky a rozkvetlé kočičky – i kdybychom nevěděli, že podle kalendáře už oficiálně propuklo jaro, příroda nám to prozradí sama. A jak takové jaro vlastně vypadá? Stačí nahlédnout klíčovými dírkami v šatně a uvidíte, jak si ho každý z nás představuje. Jeho příchod jsme oslavovali průběžně – vyrobili jsme úl pro včelky, povídali si o tom, k jakým změnám v přírodě dochází – a oslavy vyvrcholily první jarní den, kdy jsme utopili Moranu, abychom vyhnali zimu, a potom s jarní vílou odemknuli vyrobenými klíči a vpustili jaro dovnitř.