Galerie

V klempířské dílně u pana Bartoše

Ráno Valča přišla do školky a hlásila, že se můžeme přijít podívat do dědečkovy klempířské dílny. Panu Bartošovi jsme zavolali, abychom se domluvili na čase a „Hurá!!!“ děti vyrobily Planetku, jak ji drží dětské ručky, jako dárek a po svačince viděly na videu, co je to řemeslo klempířské a pokrývačské a společnou sdílnou debatou a vyprávěním jsme se ponořili do této řemeslné tématiky.

Na desátou hodinu jsme se vydali směrem ke klempířské dílně.

Hned na úvod děti pozdravily a zazpívaly písničku: „Na jaře na jaře jedeme v kočáře“ a předaly panu Bartošovi vyrobenou Planetku.

Pan mistr klempířský byl na děti velmi příjemný a s neobyčejnou trpělivostí a vlídností dětem vysvětloval, k čemu že slouží všechny ty stroje, které v dílně má a k čemu je potřebuje.

Po chvilce přišla i paní Bartošová a hned se děti hemžily i kolem ní a povídaly si a vyprávěly a paní Bartošová jim byla celou svou bytostí a radou a vlídností sobě vlastní k ruce a k nápomoci.

Spolu s panem Bartošem jim pomáhali zatloukat hřebíky do velikého pařezu, ohýbat plechy na ohýbačce a tím si děti vytvořily pro sebe malé umělecké dílko, které si potom mohly odnést domů.

Na zahradě děti obdivovaly malé jezírko plné koi kapříků a jiných malých rybiček, shlédly ve skleníku, jak roste salát, kedlubny a napěstovanou sadbu, pohrály si na pískovišti a na závěr se společně vyfotily. Poděkovaly, rozloučily se a malou procházkou pod lesem plny zážitků a dojmů se ubíraly k obědu a odpolednímu odpočinku 

Vhledem do tajů této profese formou učení, vlastních prožitků a zážitků z klempířského prostředí se stalo pro děti řemeslo klempířské a pokrývačské velmi zajímavé.

Čtyři roční období, Den vody – prameny, řeky

Téma čtyři roční období je pro děti opakováním podzimu a zimy, které už proběhlo, ale také tím, co nás teprve čeká, a to je jaro probouzející se příroda a léto.

V příběhu Martínka, který se s tatínkem staral o zahrádku a jablůňku, která kvetla, plodila zelená jablíčka, a nakonec červená jablíčka se sklizní děti přenesly do jednotlivých ročních období a také je namalovaly a nalepily do stromu, který nejprve společnými silami vymalovaly a atributy patřící k daným obdobím dotvořily.

Vítr v podobě zmuchlaných papírových koulí, které děti jako vločky posílaly velikým foukáním za hranici provazu navodil přechod do zimního období a sněhuláků.

Na návštěvě u Pourů děti viděly narozená skotačící jarní jehňátka a malé králíčky u Maťátků. Probouzející se příroda a deštivé počasí nám hlásilo jaro: „Jaro je tu!“, kdy je nejdůležitější vláha pro všechny rostliny a sluníčko, aby se probudily ze zimního spánku.

Výrobek Planety v dětských ručkách nám ukázal na glóbusu, že oběh Země kolem Slunce je společně se sklonem zemské osy příčinou střídání ročních období 

Konec zimy a začátek jara nám připomnělo i situační učení v podobě náhodně spatřené plošiny při vycházce, kde pan Bartoška prořezával stromy, které zasahují do elektrického vedení, a tím se děti dověděly, že právě v tomto vegetačním klidu je možno tyto porosty prořezávat a pro děti to byl nevšední zážitek.

Babička kapička nás provedla celým koloběhem vody od prvních kapiček deště spadlých a vsáknutých do podzemních vod, až k čističce, ze které vede vodovodní potrubí do domácností, kde děti zhlédly, jak se voda používá, k čemu je nutná a že bez vody by nebyl život, projely se čističkou odpadních vod a cestou v potoce se opět kapičky odpařily nahoru do mráčku 

Venku už téměř propuklo jaro, a abychom si zkrátili čekání na teplé počasí, vydali jsme se do Afriky – tam totiž mají na rozdíl od nás teplo pořád. V Africe žije spoustu exotických zvířat, na které u nás v lese nebo na louce jen tak nenarazíme, ale chodíme se na ně dívat do zoo. A abychom si je prohlédli pořádně, vyrobili jsme si dalekohledy, které jsme si přivezli zpátky s sebou do školky a teď visí na výstavě v šatně. Zkuste se jimi zadívat taky – třeba dohlédnete až do Afriky.

Od pololetí se opět rozeběhl Turistický kroužek. Nedržíme se při zemi a hned na první výpravě jsme zamířili přes Mlázovický chlum nad Mezihoří. Cílem bylo najít pomník Kateřiny a již dlouho nevyužívaný vlek. I když se zdálo, že čas a kopec je proti nám, vše jsme zvládli a dorazili ke škole přesně v 15.00 se 7 kilometry v nohách. 

Muzikohraní

Děti milují hudbu. Přináší jim radost, potěšení, rozvíjí jejich kreativitu, inteligenci i schopnost komunikace.

V pondělí 26.2.2024 k nám přijela paní Dlouhá a přivezla nám muzikohraní. Co to je? Muzikohraní je relaxační prožitek ze společného rytmu s netradičními hudebními nástroji, které jsou používány k navození příjemného prožitku při meditacích, oslavách a tancích. Přivezla bubínky, mísy, rumba koule, indiánské flétny, zvonky, náramky, zvonkohry shanti, didžeridu a další zajímavé hudební nástroje, které naše děti neznají. A nejen, že měly možnost se s nimi seznámit, ale hlavně jim byla dána příležitost si tyto nástroje samy vyzkoušet a osahat a na ně si zahrát a vzájemně si je i vyměnit, aby slyšely, jak znějí a jak je možné na ně hrát. Bylo to moc zajímavé a pro děti příjemné se s netradičními nástroji skamarádit. Paní Dlouhá „teta“ je nechala, aby si každý nástroj osahaly a poslouchaly při rytmizaci tóny, které vyluzují

Byla to překrásná hodinka strávená s netradičními zvuky, s milým a potěšujícím zážitkem v obklopení krásných hudebních nástrojů a děti si tento čas opravdu užily a už se těší na příště?  

Ačkoli den svatého Valentýna slaví lidé především v zemích, kde se nemluví česky jako u nás, ale anglicky, v tento den lásku oslavují i mnozí lidé v České republice. My však víme, že hodní bychom na sebe měli být pořád a říct někomu, jak ho máme rádi, obejmout ho nebo mu dát nějaký dárek můžeme klidně po celý rok. Nechali jsme se tak tímto dnem pouze inspirovat a hned v pondělí na nás čekal ve školce dopis od Willyho Wonky. Pozval nás do své továrny na čokoládu, protože čokoláda patří mezi oblíbené dárky, a to nejen na Valentýna. Mělo to však háček. Aby nás do továrny na čokoládu vpustil, museli jsme nejprve nalézt Zlatý kupón a ten se zjevil pouze těm z nás, kteří byli hodní. Celý týden jsme tedy všichni poslouchali, pomáhali si, uklízeli si po sobě hračky a urputně hledali. Zlaté kupóny se nakonec zjevily úplně všem – a voněly skutečně po čokoládě.

Během čekání na výpravu do továrny jsme si povídali o tom, co máme rádi, jak se máme chovat k lidem, které máme rádi, kdo byl svatý Valentýn, proč někteří slaví jeho svátek a jak se dostal až k nám, a protože symbolem lásky je srdce, pověděli jsme si, kde to srdíčko vůbec máme, k čemu nám slouží a jak se o něj máme starat, aby se i ono staralo dlouho o nás.

V pátek pro nás Willy Wonka nechal poslat kouzelnou horskou dráhu a vmžiku jsme se přemístili do továrny na čokoládu. Willy Wonka nás provedl Čokoládovou místností, kde jsme spatřili čokoládovou řeku i vodopád, a vysvětlil nám, že čokoláda se vyrábí z kakaových bobů a dřív vůbec nebyla sladká tak, jak ji známe teď, ale byla kyselá. Slovo čokoláda totiž znamená kyselá voda. Na závěr prohlídky nám představil své pomocníky Umpa-lumpy, kteří nás naučili svůj taneček. Továrna na čokoládu nám sice nápadně připomínala naši školku, ale na konci návštěvy jsme v herně našli pravou čokoládu s podpisem samotného Willyho Wonky.

Dokonce i žáci naší školy se měli možnost seznámit s netradičními hudebními nástroji, které přivezla spolu s dechberoucí lekcí "Muzikohraní" MgA. Ladislava Dlouhá. Měli jsme možnost prožít společný rytmus pomocí hry na africké bubny Djembe,  ponořit se do zvukové relaxace připomínající déšt, a při tom se i trochu vzdělávat. Musím říci za nás všechny, že to byl opravdu silný zážitek a těšíme se zase příště na obohacení hodiny hudební výchovy. 

Narodili se malí králíčci u Maťátků

Pomalu se probouzí příroda a naše Gábinka se pochlubila, že se jim narodili malí králíčci. No to je přece krása!!! A tak to u babičky paní Maťátkové vyjednala a měli jsme tu možnost se jít na ty maličké podívat.

Ráno jsme si povídali, jak se králíci chovají, co potřebují, jak jsou ubytování a v čem, čím se živí a děti zhlédly video pro jejich představivost.

Také jsme si povídali, že na nic nesmíme sahat a jen se koukat, abychom malé králíčky nevyplašili, aby se o ně mamka nebála.

Děti babičce vyrobily Planetku v dětských ručkách a bylo po svačince a už se těšily, oblékly a vycházka vedla směrem k domečku Maťátkových k babičce Gábinky.

Babička malé caparty očekávala a děti ji zazpívaly písničky a předaly vyrobenou Planetku a už nastal ten okamžik, kdy se mohly podívat na králíčky. Vzadu v králíkárně se choulilo několik chlupatých kuliček, kterým jen z chloupků vykukovala malá očka. Babička nechala děti nahlédnout do kotce s malými králíčky, ale děcka viděla i velké králíky, a to bylo něco jiného. Ti byli vidět v celé své velikosti a prohlíželi si děti a čekali, že by mohli něco dobrého na zoubek dostat

Bylo to krásné a pomalu jsme se rozloučili, zamávali králíčkům, poděkovali babičce a šli se ještě projít a pak rovnou na oběd