Po příjezdu svatého Martina jsme se začali ve školce připravovat na příchod dalšího světce – tentokrát svaté Barbory. Vyslechli jsme si příběh o tom, kdo svatá Barbora byla – bydlela v Turecku, kde někteří z nás byli na dovolené, a tatínek ji zavřel do věže jako Lociku. Dozvěděli jsme se, že na její svátek chodily po vsi dívky oblečené do bílé barvy, hodným dětem dávaly dárky a zlobivé vyšupaly metličkou. Každý z nás se v rámci hry v takovou Barborku proměnil. Povídali jsme si o tom, co vůbec znamená být hodný a zlobivý, naučili jsme se další pranostiky, zvládli jsme napočítat až do stovky a poměřovali jsme mezi sebou velikosti věží, protože svatá Barbora je také ochránkyní stavitelů.

Každý z nás si vyrobil teplou, chundelatou ponožku a pověsil ji na nástěnku do šatny, aby nám Barbora měla kam dát případnou nadílku.

Mezitím jsme také stačili dojít na poštu odeslat dopisy Ježíškovi, postavit první sněhuláky, ozdobit vánoční stromeček u obecního úřadu stříbrnými a zlatými šiškami, sušenými pomeranči a sádrovými ozdobičkami, které jsme si sami namalovali, a pilně trénovat, abychom v sobotu mohli společně rozsvítit vánoční stromeček.

Každý z nás má v životě nějakého Martina – tatínka, dědečka, strýčka třeba kamaráda. A my jsme se ve školce seznámili s tím svatým. Vysvětlili jsme si, že se s jeho svátkem pojí mnoho říkanek o počasí, takzvaných pranostik. Třeba ta, že na svatého Martina kouřívá se z komína, a proto jsme si z cihel postavili komíny a pořádně v nich zatopili, a tak nás sníh ani mráz, které s sebou toto období přináší, nezaskočily.

A protože dny se zkracují a světla kvapem ubývá, přilákali jsme si ho k sobě do školky. Naši šatnu teď osvětlují lampiónky, ve kterých si za pár dní budeme moct domů odnést i betlémské světlo.

Dny v týdnu máme dávno v malíku, a tak víme, že pátek je poslední den, kdy se jde do školky. Minulý týden jsme ale v pátek ve školce nebyli. A proč? To jsme si vyslechli v pohádce o černokněžníkovi, kterého lidé porazili magickým zvukem – cinkáním klíčů. A stejně tak jako každý z nás slaví svátek, slaví svátek i naše země, Česká republika, a abychom mohli slavit taky a připomenout si vítězství nad černokněžníkem, zůstáváme 17. listopadu každý rok doma.

Mrkněte, jací jsme šikovníci

Elektrárna Hučák v Hradci Králové

2.11.2023 byl překrásný podzimní den a nás čekal společný výlet – exkurze s Mateřskou školkou Sobčice, do vodní elektrárny Hučák v Hradci králové. Děti se nasvačily, a ještě u svačinky jsme si připomenuli pravidla, bezpečného pohybu, jak v autobuse, tak i ve městě, že to je veliké město, tak i v samotné elektrárně. A je to tady… autobus stojí před školkou a v něm už sedí děti z MŠ Sobčice. Pohodlně se naše děti posadily na sedačky, připásaly se, pan řidič děti přivítal, což bylo milé a vyjíždíme směr Hradec Králové.

Cestou pozorujeme práce traktorů na poli, provoz na silnici, míjíme město Hořice a veliké množství bagrů, tater a lidiček, kteří připravují stavbu pro dálnici z Hradce k Úlibicím. Vjíždíme do Hradce a děti dostávají kontrolní otázky … Rozdíl mezi městem a vesnicí? Co je to u silnice za zařízení, ve kterém se mění barvy a auta podle něho jezdí? Na jakou barvu můžeme jet a kdy musíme stát? Známe to! No to je paráda

Autobus zastavuje a přemísťujeme se do Elektrárny.

Ve vstupní hale nás přivítá paní průvodkyně a vede děti do promítacího sálu, kde jim povídá, k čemu slouží taková elektrárna a dává dětem otázky, jestli je taková elektrárna vlastně potřeba? Děti to znají a vědí, že by byla tma a nic by nám v domácnosti nefungovalo.

A je tu pohádka o panu Cvrčkovi, který je šikovný a umí si poradit a jako technik a konstruktér a takový „všeználek“ vyrábí elektrárnu tepelnou, vodní, jadernou, větrnou, solární… no prostě všechny druhy elektráren, které jen mohou být a dětem s jednoduchostí a praktičností, spojenou s pohádkou o Plejtvazníkovi a Blbajzníkovi vypráví, jak je třeba energiemi šetřit a proč. Po pohádkách se přesouvají děti do části laboratorní, kde si mají možnost posouvat například se solární mašinkou, vidí výbuch sopky, jak pracuje přepouštěcí vodní elektrárna, jak vzniká elektrický výboj a další.

Poté přecházíme do samotného srdce elektrárny kolem jezu, kde je opravdu veliký rachot od toho, jak proudí voda, a proto se taky nazývá elektrárna Hučák. A jdeme do budovy, kde jsou tři turbíny, ale pracuje pouze jedna a generátor.

Děti dostávají plyšového Voltíka a Joulinku a Elektrárna se s námi loučí.

V parku se děti ještě občerstvily dobrotami od maminky. Společné foto s Mateřskou školkou Sobčice, máme radost ze společných zážitků a nasedáme do autobusu a Hurá do školky na oběd