Modrá Planeta Země

Po celý školní rok nás bude doprovázet téma Planeta, a tak jsme si s dětmi vyrobili obrovskou planetu. Věřte, že nám dala opravdu moc práce a trpělivosti, neboť jsme museli čekat, až nám část zaschne, a potom mohli pokračovat dál. A všichni byli opravdu pracovití a trpěliví a každý s velikou pečlivostí a důležitostí ji pokaždé posouval o kousek dále a „Hurá!!!“ Je tady v celé své kráse. „Tady bydlím já“ Celá naše ves - místo, kde to dobře znám  Kopec, silnice a u ní domečky a náš lesík. Tady to máme rádi! Tady žijeme! Tady to je naše!!!

A Co nám má říci? Jsem krásná!

Kvetoucí – přináším krásu, život a start.

Zelená – rozdávám radost a pohodu a vše zalité sluncem.

Plodící – dávám hojnost a pocit bezpečí.

Odpočívám – zasloužím si to!

Rybička Alenka - plavání

Každý týden ve středu jezdí děti na plavání a při každé lekci dostává několik dětí, za velikou snahu šupinku. A také dostaly malou rybku, a té rybičce měly vymyslet jméno. „Rybička Alenka!“ Vykřikla Rozárka. „Bude se jmenovat rybička Alenka.“ A tak jsme s dětmi vyrobili vodní prostředí s rybičkou Alenkou a jejími šupinkami. 

Podívejte se, jak se dětem v tom vodním prostředí daří, jestli jsou jako rybičky ve vodě 

Polytechnické vzdělávání

V rámci polytechnického vzdělávání jsme si vyzkoušeli držet v ruce opravdické kladívko, kombinačky, pilku, smirkový papír …. A opravdu nám to šlo! Kluci se snažili, a dokonce se jim povedlo uříznout i několik malých kousků z palubky a co s nimi??? No jasně nějakou lavičku do lesa … no tak uvidíme, jak jim to půjde A kdo byl opravdu šikovný? Rozárka! Je holčička, ale už asi to někdy musela zkoušet! Nebo ne? S takovým zápalem, jak pracovala, to bylo neuvěřitelné. No jasně Fíla ji asistoval a pevně držel palubku, aby se při řezání nevrtěla a aby Rozárka mohla klidně pracovat No prostě všichni byli šikovníci! 

A jak se správně pracuje? No je jasně … Chlapi to umí! Tak se podívejte 

Smetanovy sady v Hořicích

Je krásný podzimní den a sedět uvnitř areálu, to by byla škoda, a tak trochu poznávání  … dětské krůčky vedou k soše Krakonoše … „Jůůůů … ten je ale veliký.“ Děti obcházejí velikou sochu s respektem. Jdeme dál a obdivujeme pana Mikoláše Alše, skladatele Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetanu, po kterém jsou pojmenovány i tyto sady. Nejkrásnější ale soškou je milá žabička, ta děti láká nejvíce  Čas kvapí, odcházíme zadním vchodem a míjíme Základní školu. „Hele dýně!“ A opravdu na dvoře ZŠ Daliborka si děti vydlabaly dýně, a teď zdobí jejich prostor k hřišti. Děti se blíží k areálu a už se nemohou dočkat … těší na plavání 

Hořické náměstí

Máme chvíli čas, a tak se jdeme projít po náměstí v Hořicích. Procházíme kolem hračkárny, cukrárny, povídáme si, kde se berou v bankomatu penízky a kdo je tam posílá a proč, míjíme knihovnu a naše kroky směřují ke kašně a vidíme dominující radnici a celé obdélníkové náměstí. Už není mnoho času, a tak se odebíráme zpět k plaveckému areálu a hurá do plavek 

Máme malou laboratoř

Nové váhy, metr a lupy a mikroskopy … a děti nesmírně zajímá, k čemu to může být dobré? No přece na zkoumání  A tak zkoumáme, vážíme, snažíme se zjistit, co je těžší, co je delší, co je krabaté a pórovité a je to opravdu zajímavé