Sázíme les

„Máme“ malý kousek našeho lesa, kde si děti rády hrají. Staví domečky, mají tam malou „kamenickou dílnu“, „vaří“, opracovávají nalezené pařezy a kořeny a vyrábí z nich různé předměty. Zkrátka po všech stránkách uplatňují svoji fantazii a tvořivost.  Les jim slouží jako tělocvična. Ale co je nejdůležitější, získávají vztah a lásku k přírodě a učí se s ní žít ve vzájemné symbióze.

Je 3. dubna 2024 a jsme domluveni s panem Bičištěm, že půjdeme sázet do lesa stromky. Od rána si už vypravujeme, jak se takový les sází a proč je potřeba vysazovat nové stromky, a jak se o les starat a kdo se vlastně o les stará. Pustili jsme si video, abychom viděli, jak se sází les 

Děti se oblékly a bereme to zkratkou, protože máme malé nožičky a už jsou děti na rozcestí vedle oplocenky, kde na ně čeká pan Bičiště a už přijíždí i pan revírník. Děti zapívaly písničky a předaly každému dárek, vyrobenou planetku, kterou drží dětské ručky.

Chlapi lesáci jim rozdávají sazeničky stromků a jde se sázet. „Hurá!!!“ Na to se děti opravdu těšily

V praxi si mohly samy vyzkoušet, jaký je to zázrak, když se zasadí stromek a on potom vyroste ve veliký strom. Děcka sází, kolem pobíhá pejsek a už jsou tu i děti z velké školy a společně se svými sourozenci sází stromky a navzájem si pomáhají a vládne v lese krásná, empatická nálada a sounáležitost a radost z dobře vykonané práce. Společně děti nasázely 160 stromků 

To už je přece jenom kousek lesa 

V pondělí jsme poklidili, v úterý vymetli pavučiny, ve středu jsme se na sebe celý den usmívali, a ačkoli ve čtvrtek jsme měli sníst něco zeleného, my jsme si zahráli na to, že už je pátek, a vydali jsme se hledat poklad. Takhle jsme strávili takzvaný pášijový týden, který předchází Velikonocům.

Naši honbu za pokladem nám připomínají drahé kameny, které nám vydala nově vzniklá hora v šatně a z nichž každý má nesmírnou cenu, protože je jediný svého druhu. Můžete se pokochat jejich krásou – pamatujte však na to, že pokud byste si nějaký chtěli odnést domů, skála se za vámi uzavře a propustí vás až o dalších Velikonocích.

Velikonoce

Jako každoročně s nástupem jara jsou tu i Velikonoce, svátky probouzející se přírody a všeho živého. Je to krásné období nastupujícího sluníčka, přicházejí na svět mláďátka a vše kolem nás, je v plném květu.

A jak se děti připravovaly na tyto svátky?

Začalo se nám oteplovat, a tak v lese si vyhrnuly jehličí, vyrobily důlek a učily se cvrkat kuličky do důlku. A celkem jim to i šlo

Na cestě pozorovaly broučky, žížaly po dešti, létající hmyz… mouchy, berušky, motýlky, čmeláčky, jak opylují právě rozkvétající kvítí a všemi smysly vnímaly právě nastupující jarní období.

Na Velikonoce si vyrobily kurník, do kterého namalovaly vajíčka, vybarvily krasličky, zasely pšenici, do které z šišek vyrobily a umístily kuřátka, a protože na Velikonoce je potřeba pomlázka, tak si přidržely proutky, aby pomlázka se mohla plést 

Bylo to přípravné období na tyto jarní svátky, kdy se děti dověděly o tradicích Velikonoc, procvičily si předmatematické a předčtenářské dovednosti, naučily se koledu: „Hody Hody doprovody“ s nácvikem na velikonoční pondělí. Nová pohybová hra na postřeh o vajíčku jim rozvíjela orientaci v prostoru, ale co bylo důležité, celé toto období děti vedlo k pospolitosti a udržování kamarádských vztahů ve vzájemném pomáhání si, komunikaci, sdílení a posilování si empatií, neboť velikonoční období je obdobím zrození nového života a radosti z bytí.  

Nadešel čtvrtek, kdy děti byly naposledy ve školce a už se nemohly dočkat, až bude Velikonoční pondělí a půjdou na koledu 

V rámci velikonočního týdne jsme opět sladili naše oděvy a oblékli jsme barvy takzvaného "Pašijového týdne". V pondělí do modré barvy,  v úterý jsme oblékli žlutou a na Škaredou středu jsme se sladili do černa. No uznejte sami ... nejsme krásní?