počet obrázků 16

U Smutných ve stáji u koníků

Máme téma zvířátka v zimě a dnes máme domluvenou návštěvu u Smutných, podívat se do stáje na koníky. A protože víme, že nás toto potkání s koníky čeká, tak již od rána si prohlížíme koně v knížkách, pouštíme si na videu ustájení, čím se živí, jak se o koníky musí pečovat a proč. Povídáme si o využití koní, ale také, že koníci milují pohyb, je pro ně důležitý a pro radost svou i lidí rádi závodí a soutěží, a tak se díváme na ukázky dostihů, parkuru a zpíváme si písničky Já mám koně, Dej kobylám.

Je po svačince oblékáme se teple, neboť venku mrzne a odcházíme procházkou ke Smutným, kde už na nás čeká maminka malého Sebíka a děti velmi příjemně vítá. Děti ji zpívají písničku Já mám koně, kterou dobře znají, předávají jablíčka, která přinesly, a ona je vede do stáje, kde jsou ustájeny dva koníci.

Ukazuje jim v praxi, jak je třeba se o koníky starat. Čím koníky čistí a proč, jak je důležité, aby koníci měli čistá kopyta a proč? No přece, aby tam nebyly třeba zaseknuté kamínky, aby koníky nebolely nožky a mohli dobře a vesele běhat. Vidí, čím se podestýlá, že koníci stojí na krásně čisté slámě a proč musí mít kolem sebe a pod sebou stále čisto, čím se krmí, v zimě senem a v létě šťavnatou travičkou. Maminka Sebíka odpovídá na mnoho a mnoho dalších dotazů, které přicházejí z dětských úst.  

Děti ještě mají možnost dát koníkům jablíčka a pomalu se loučíme, máváme koníkům i mamince, děkujeme a odcházíme do školky, kde už na nás čeká oběd. Pro malé caparty to byl překrásný zážitek, a o konících si vyprávějí ještě celou cestu až do školky.

počet obrázků 1

počet obrázků 18

Knihadýlko, pohádka O čertovi

Je krásné dopoledne a nás opět navštíví divadýlko Knihadýlko se svými pohádkami a písničkami. 

Přišly i děti z velké školy, na které se školkové děti opravdu těšily a už se nemohly dočkat, až se jejich sourozenci posadí právě vedle nich na židličku a budou společně sdílet a prožívat emoce, které v nich vyvolává divadelní představení.

A je to tady. Školáci jsou tu, je tu i Knihadýlko a vše může začít. Ještě pozor, musí se postavit kulisy, a to je právě ten okamžik, kdy se mohou položit otázky: „Jak se říká prostoru, kde sedí diváci? Jak se říká prostoru, kde hrají herci? Co mají na sobě Herci? adt…“ Otázky jsou zodpovězené a už se hraje.

Tradamila je dívka, která vyrostla v sirotčinci, je plná dobroty a lásky, ale hluchá. Je ve svém řemesle kominice spokojená a chce své řemeslo co nejlépe odvádět. Čert Florimon ji má rád a při hvězdičce se Tradamile vrátí hlas. 

Děti si zazpívaly písničku Kalamajka mik mik mik, následovalo malé uvolnění v podobě představivosti při naprostém tichu. A pak? No je tu volná zábava … osahání si kulis a loutek, skládání skládaček, prohlížení knih a … škoda … pokračování zase příště při dalším Knihadýlku.

První sníh

Hned ráno přišly děti celé natěšené z první sněhové nadílky a sdělovaly si své zážitky, které měly s prvním sněhem cestou do školky. Hned po svačince jsme se všichni teple oblékli, vzali pekáče, které celý rok odpočívaly, a šli jsme si užívat prvního sněhu. Děti na louce stavěly sněhuláky a opravdu se moc a moc snažily, aby ty veliké sněhové koule ukoulely. Pravda, s obrovským nasazením se nám všem podařilo vždy dostat jednotlivé sněhové koule o jednu výš, až z toho byl hotový sněhulák… jeden... druhý... třetí... Děti stavěly sněhuláky s velikým nadšením a s radostí sobě vlastní  Nakonec se svezly i na „pekáči“, vytvořily ve sněhu andílky, a to se jim opravdu líbilo. Pravda, trochu jsme měli oblečení mokré, ale jenom navrchu a pod teplými oblečky bylo sucho, ale hlavně … v sobě velikou radost a hravost a zážitky a pocit … „Opravdu to stálo za to!“