Pohádka Já koblížek koblížek 

Je před maškarním a děti se těší. Malují omalovánky pohádky „Já koblížek koblížek“. Jejich přáním bylo, zahrát si tuto pohádku, a také se do toho hned pustily.

  Ale chybí nám koblížek prohlásila Gábinka a Ondra a daly se do výroby koblížku. Nejdříve ho namalovali, slepili z tvrdého papíru a ejhle … koblížek je na světě.  „Můžeme hrát.“ „Konečně!!!“

 Ondra s Gábinkou postavili loutkové divadlo, ostatní děti si posedaly na koberec a tímto vytvořily hlediště. A už se hraje. Dramatizace pohádky se líbila, a tak je nutno se i prostřídat v rolích.

Rády se oblékají do převleků a ztvárňují různé pohádkové postavy a napodobují zvířátka. 

„Baví nás to!“ „Co kdybychom si pohádku zahráli v kostýmech?“ No ano, děti vyndaly opravdové kostýmy babičky a dědečka a zvířátek a představení je na světě. Dramatizaci pohádky zvládly samy a na výbornou a se všemi emocemi si ji i užily 

Ačkoli den svatého Valentýna slaví lidé především v zemích, kde se nemluví česky jako u nás, ale anglicky, v tento den lásku oslavují i mnozí lidé v České republice. My však víme, že hodní bychom na sebe měli být pořád a říct někomu, jak ho máme rádi, obejmout ho nebo mu dát nějaký dárek můžeme klidně po celý rok. Nechali jsme se tak tímto dnem pouze inspirovat a hned v pondělí na nás čekal ve školce dopis od Willyho Wonky. Pozval nás do své továrny na čokoládu, protože čokoláda patří mezi oblíbené dárky, a to nejen na Valentýna. Mělo to však háček. Aby nás do továrny na čokoládu vpustil, museli jsme nejprve nalézt Zlatý kupón a ten se zjevil pouze těm z nás, kteří byli hodní. Celý týden jsme tedy všichni poslouchali, pomáhali si, uklízeli si po sobě hračky a urputně hledali. Zlaté kupóny se nakonec zjevily úplně všem – a voněly skutečně po čokoládě.

Během čekání na výpravu do továrny jsme si povídali o tom, co máme rádi, jak se máme chovat k lidem, které máme rádi, kdo byl svatý Valentýn, proč někteří slaví jeho svátek a jak se dostal až k nám, a protože symbolem lásky je srdce, pověděli jsme si, kde to srdíčko vůbec máme, k čemu nám slouží a jak se o něj máme starat, aby se i ono staralo dlouho o nás.

V pátek pro nás Willy Wonka nechal poslat kouzelnou horskou dráhu a vmžiku jsme se přemístili do továrny na čokoládu. Willy Wonka nás provedl Čokoládovou místností, kde jsme spatřili čokoládovou řeku i vodopád, a vysvětlil nám, že čokoláda se vyrábí z kakaových bobů a dřív vůbec nebyla sladká tak, jak ji známe teď, ale byla kyselá. Slovo čokoláda totiž znamená kyselá voda. Na závěr prohlídky nám představil své pomocníky Umpa-lumpy, kteří nás naučili svůj taneček. Továrna na čokoládu nám sice nápadně připomínala naši školku, ale na konci návštěvy jsme v herně našli pravou čokoládu s podpisem samotného Willyho Wonky.

Na hlavě čepice a kolem krku šála – takhle jsme se minulý týden vydali dobýt severní a jižní pól. Po dlouhé cestě letadlem nás přivítal Eskymák. Vysvětlil nám, že jsme doletěli do Arktidy, nejsevernějšího místa naší planety, kde je pořádná zima. Vyprávěl nám, že on sám je na zimu zvyklý, nepohybuje se autem, ale pomocí kajaku, sněžnic a saní se psím spřežením, a když se pak na obloze objevila jakási světýlka, prozradil nám, že to je polární záře. Během putování po zamrzlé krajině jsme narazili na dva další obyvatele – mrože Fandu a ledního medvěda Pepu. Mrož Fanda se pochlubil, že váží skoro jako auto, ukázal nám svoje kly a vousy, a poprosil nás, abychom mu pomohli posbírat škeble, na kterých si tak rád pochutnává. Lední medvěd Pepa nás zase vyzval na závod v plávání, a i když se chvástal, že je to výborný plavec, podařilo se nám ho předhonit. Ještě že jsme jezdili na lekce plavání!

Potom jsme znovu nasedli do letadla a doletěli na úplně opačný konec světa – do Antarktidy. Tam jsme narazili na tučňáka Lojzu, který nám prozradil, že i když má křídla, létat neumí, zato se umí výtečně potápět. Zrovna seděl na vajíčku a maminka lovila v moři potravu, a tak nás poprosil, abychom mu ostatní vajíčka s tučňáčky pomohli přemístit. Poté jsme se potopili do ledové vody a tam na nás číhala kosatka Uršula. Vysledovala nás, protože má zvláštní schopnosti – pomocí zvuku dokáže zjistit, co nebo kdo se ve vodě pohybuje. Divila se, že se jí nebojíme, protože před jejími ostrými zuby a silnými čelistmi se mají na pozoru všichni v oceánu. Zmínila se, že si se svými kamarádkami kosatkami ráda zpívá, a tak když dostala hlad, rychle jsme jí zazpívali písničku, naskočili do letadla a vydali se na dlouhou cestu zpátky do naší vesnice. Touto dobrodružnou výpravou jsme ukončili dvoutýdenní téma Zvířátka v zimní přírodě. Kousek Antarktidy i Arktidy jsme si dovezli s sebou, a tak když budete mít štěstí, třeba spatříte polární záři anebo narazíte na nějaké polární zvíře i v naší školce.